Úvodní strana » Aktuality » Srdcervaci

Srdcerváčka Hana Potměšilová

"Člověk s postižením je normální součástí společnosti"

(Rozhovor vyšel částečně ve firemním časopise Filipa Bulletin, číslo 1/17)

FB3_Srdcervaci.png

Filipa je chráněná dílna a jako taková stojí na svých zaměstnancích z řad lidí s postižením. Je si vědoma často velmi těžkých osudů spojených s jejich zdravotním stavem. Jiné chráněné dílny a organizace vnímá jako partnery, kteří se snaží ulehčit život handicapovaných. Některé takové organizace aktivně podporuje.

Důležitá organizace, která patří do oblasti, ve které Filipa působí, je Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP). Fond je jediná organizace v Česku, která se komplexně věnuje problematice vzdělávání firem, zaměstnanců, lobbingu i generování peněz, které potřebným stoprocentně rozděluje v grantovém řízení. Fond také zahájil projekt Srdcerváči, který každoročně představuje pět zdravotně postižených, kteří se nebojí s životem porvat a plní si své osobní i profesní sny. Srdcerváči také provozují Katalog jedinečných zážitků a dárků, které získávají od firem i jednotlivců a po celý rok nabízejí drobným i větším dárcům možnost, jak přispět na podporu vzniku pracovních míst pro lidi s postižením, a přitom získat něco jedinečného, co se jinde koupit nedá.
S ředitelkou fondu Hanou Potměšilovou jsme se bavili o situaci lidí s postižením a aktivitách její organizace.

FB: Proč vznikl Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením?
Viděli jsme, že existuje mnoho diagnóz, které jsou léčitelné nebo vyléčitelné, ale když lidem vstoupí do života, tak pro ně často znamenají stopku. A stopku především vnitřní. Bojí se, jak na ně bude veřejnost nahlížet, jak na ně bude nahlížet rodina. Jestli budou pro kamarády z fotbalu nebo hasičů pořád dobrými parťáky. Fond vznikl, aby ukázal člověka se zdravotním postižením jako někoho, kdo je normální součástí společnosti. Jako člověka, který svou prací zdravým pomáhá posouvat se dál.
A aby se lidi, kteří prodělali rakovinu prostaty, rakovinu prsu, mají lupénku, mají epilepsii, nebáli to nahlas přiznat. Takový krok jim často uleví na jejich duši, lépe se jim funguje, lépe se jim žije a vychovávají i svoje děti a svoje okolí v tom, že i když mi do života něco přišlo, neznamená to, že došlo k výmazu mého mozku, k výmazu mých zájmů, chci fungovat dál a budu rád, když normálně půjdeme na pivo, na pizzu nebo na letní grilování.

FB: Dá se říct, že fond jste ze země vydupala vy?
Fond založilo čtrnáct lidí. Byli to lidé s postižením, zaměstnavatelé i já. A protože jsem byla v tu dobu nejmladším článkem, tak jsem byla jmenovaná ředitelkou s tím, že nejvíc vydržím. Stala jsem se ředitelkou, aniž bych o to stála. Za těch deset let jsme i díky systémovým změnám v problematice zaměstnávání lidí s postižením, díky naší aktivní spolupráci třeba s provozovatelem portálu práce.cz pomohli najít zaměstnání přes 200 tisícům lidem se zdravotním postižením. Za těch deset let nám u portálu práce.cz proběhlo přes 260 tisíc pracovních nabídek pro lidi s postižením a nebýt nás, tak tam tato sekce vůbec nevznikla. Nebýt nás, tak zaměstnavatelé nebyli díky tomuto portálu osloveni napřímo. Úřady práce takové množství pozic nenabízí. Nabízí to privátní portál, který si s námi sedl a spolu jsme rozklíčovali to, co může personalistům říct, jak je správně motivovat, aby se zamysleli, proč by ta která pozice mohla být vhodná pro nevidomého, neslyšícího.
Zdali opravdu to pracoviště je bariérové, když by třeba stačilo na dva schody připevnit prkna, a hned by tam byla bezbariérová úprava pracovního prostředí. Jenom díky tomu, že jsme portálu práce.cz vysvětlili, že nemá cenu bát se lidem s postižením dát práci, byli pro nás strašně důležitými partnery právě v komunikaci s personalisty, kterých je na ně napojeno přes 40 tisíc.

FB: Jak vypadaly začátky fondu?
Během jednoho roku se poskládali lidi napříč celou Českou republikou, s různými zájmy, různými profesemi, byli to jak lidi se zdravotním postižením, tak zaměstnavatelé lidí se zdravotním postižením. Já jsem se asi deset let věnovala systémovým změnám ve zdravotnictví a měla jsem k tomu blízko, protože jsem chtěla napomoct našim pacientům, aby se nebáli přiznat svou anamnézu. Prvních šest let jsme dělali cílenou pomoc lidem, zaměstnavatelům, aktivně jsme dělali lobbing k legislativě. A to nám vlastně zůstalo do dneška. Prvních šest let fond fungoval čistě dobrovolně, celých deset let ho vedu dobrovolnicky.
Asi před čtyřmi let jsme spustili projekt Srdcerváči. Jeho cílem je ukazovat lidi se zdravotním postižením jako ty, kteří jsou součástí společnosti, kteří neškemrají, chtějí pracovat a často pracují. A zároveň v rámci projektu získat díky Katalogu unikátních dárků a zážitků peníze, které rozdělíme tam, kde to má smysl a kde to stát nepodporuje. Grantová komise se také snaží cílit na rozvoj drobného podnikání lidí se zdravotním postižením. To je něco, co stát vůbec nepodporuje.

FB: Co ještě Srdcerváči nabízí?
Máme ještě takové podtéma expertních dobrovolníků, což jsou odborníci z řad zdravých i zdravotně postižených. A tito lidé poskytují svůj čas a rady bezplatně lidem se zdravotním postižením nebo jejich zaměstnavatelům v oblasti třeba učetnictví, marketingu, PR, obchodních strategií nebo pletení košíků, napříč všem možným oblastem. Smyslem je posunout tyto lidi dál, aby byli konkurenceschopní nebo vůbec na trhu práce uplatnitelní. Tato služba v rámci Srdcerváčů nám přišla jako skvělá, protože za námi chodí lidé, že mají skvělé myšlenky, ale často neví, jak je uchopit. Neví, bojí se jít do rizika, do rozběhnutí samostatného podnikání nebo do změny kariéry.

FB: Kolik je lidí se zdravotním postižením, kterým jste pomohli nastartovat podnikání a kteří jsou dnes sami zaměstnavatelé?
Za těch deset let bych řekla, že stovky. Zároveň fond při svém vzniku inicioval vznik ochranné známky „Práce postižených“, která se v roce 2010 stala součástí Národní politiky kvality. Známka certifikuje zaměstnavatele, kteří opravdu zaměstnávají více než 50 % lidí se zdravotním postižením, certifikuje konkrétní produkty, konkrétní služby, na kterých je práce lidi s postižením minimálně ze 70 %. Neboť našim cílem bylo, aby se firmy přestaly bát nahlas říkat, že postižené zaměstnávají. Naopak, aby se tím pochlubily. Díky této známce ukazujeme, že práce lidí s postižením dokáže být kvalitní a konkurenceschopná. Často bývá ještě kvalitnější než práce zdravých, protože firma musí dokázat, že není důvod, aby se odběratel bál snížené kvality.
Získat tuto známku znamená něco, jako získat ISO. Známku posuzují certifikovaní posuzovatelé ISO a zároveň posuzovatelé, kteří znají chráněný trh práce. Byli jsme rádi, že jsme s touto známkou vstoupili právě do Národní politiky kvality, která ručí za kvalitu ochranných známek, jako první s něčím, co není jenom o tom tvrdém byznysu, ale o propojení sociálních přístupů a byznysu zároveň.

FB: Jak vnímáte přístup českého státu vůči postiženým v rámci zaměstnávání?
Stát na lidi s postižením stále nahlíží jako na někoho, koho je potřeba opečovávat, dávat mu sociální dávky, místo aby ho motivoval vydělat si na sebe, na svůj starobní důchod. Invaliditu by neměl považovat za něco, co zvyšuje jejich plat. Už jenom ten moment, kdy člověk žádá o přezkoumání zdravotního stavu na invalidní důchod, kdy musí dokázat, jestli pracuje, kolik vydělává, je z mého pohledu špatně. Invalidní důchod má být kompenzační dávkou s ohledem na zdravotní stav. Aby si dotyčný mohl koupit v rámci systému sám to, co má pocit, že potřebuje, ať už ve zdravotním systému nebo v sociálním systému. Bez ohledu na to, jestli pracuje nebo nepracuje. Jestli pracuje nebo nepracuje, by mělo být čistě na něm.

FB: Jaký je váš názor na náhradní plnění?
Náhradní plnění byla právě jedna z věcí, kvůli které vznikla ochranná známka Práce postižených. Našim cílem bylo systém změnit tak, aby náhradní plnění bylo pouze přidanou hodnotou pro všechny držitele známky. Zrovna v těchto dnech tato známka slouží jako model pro Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci certifikace zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením.
Náhradní plnění z mého pohledu má být opravdu obchodní benefit pro prověřeného zaměstnavatele, o kterém systém ví, že lidi, kteří pracují u daného subjektu, mají konkurenceschopné mzdy, dělají práci ve vhodném, adekvátním prostředí, a náhradní plnění je poskytováno pouze na ty konkrétní služby, nebo na ty konkrétní produkty, se kterými lidé s postižením pracují.

FB3_Srdcervaci_Potmesilova.jpg

Hana Potměšilová (s kytkou) spolu s členem dozorčí rady NFOZP Petrem Vyhnánkem navštívili v únoru provoz Filipy v Kosmonosích.

 

 

 

 

Druhou část rozhovoru, která se do Filipa Bulletinu nevešla, najdete ZDE