Úvodní strana » Aktuality » Srdcervaci » Srdcervaci 2

Srdcerváčka Hana Potměšilová

"Člověk s postižením je normální součástí společnosti"

Tato část rozhovoru nebyla ve firemním časopise Filipa Bulletin zveřejněna.

2_Srdcervaci_logo.png
FB: Překvapilo vás něco za těch deset let existence fondu?
Překvapilo mne, že nemálo z těch lidí s postižením je hodně charitativně smýšlející, nemálo z nich dělá dobrovolnicky celou řadu aktivit, které považuje za úplně normální. My osmým rokem vyhlašujeme soutěž Zdravotně postižený zaměstnanec roku pro otevřený a pro chráněný trh práce. Právě jedna z kategorií je i dobrovolnická činnost lidí s postižením. A pro mne je úplně skvělé, když zaměstnavatel nominuje svého zdravotně postiženého zaměstnance, protože se často poprvé dozvěděl, že ten člověk ve svém volném čase pomáhá tu v rybářském kroužku, tu pomáhá nějaké seniorce nebo seniorovi ve svém okolí, tu pomáhá vychovávat děti k přístupu k přírodě a zdravým věcem. Takže vlastně lidé s postižením opravdu společnost posouvají někam dál. A je strašně špatně, že většina propagačních kampaní ukazuje lidi s postižením jako chudáky, kteří potřebují pomoc společnosti, pomoc zdravých lidí, ač je tady obrovské množství případů, kdy tito lidé pomáhají i při svém postižení, při svém handicapu. Málo se o tom ví.

FB: Jaký problém vidíte ve vnímání lidí s postižením ze strany většinové společnosti?
My jsme tady čtyřicet let lidi se zdravotním postižením zavírali do družstev invalidů, v padesátých letech jsme i ze vzdělatelného člověka se skvělým IQ v momentě, když měl dětskou mozkovou obrnu, automaticky udělali manuálního řemeslníka, prostě invalidu. A nedali jsme veřejnosti šanci vnímat člověka s postižením jako někoho, kdo může dělat doktora, učitele, strážníka, koho my vlastně potřebujeme. Je úplně divoké, že třeba škola, která má 28 zaměstnanců,a ze zákona by měla zaměstnávat jednoho člověka s postižením, tak platí odvod do státního rozpočtu v částce 70 tisíc korun ročně, místo aby se zamyslela a motivovala třeba paní učitelku po rakovině prsu, aby se přiznala a do té školy šla učit, nebo měla školníka, který prodělal třeba infarkt. Ty peníze by mohla investovat do platu učitelů, do rozvoje školy.
Tady jsme čtyřicet let neviděli člověka s postižením jako prodavače v trafice, jako učitelku po ablaci prsu. Je to podobné, jako když se řekne migrační vlna a všichni se leknou toho, že sem přijdou odněkud nějací imigranti. Lekneme se proto, že my s těmi lidmi neumíme komunikovat, my nevíme, kdo jsou, co jsou a automaticky jsme proti nim.

FB: Jaký přínos mají firmy jako Filipa, které dávají práci lidem se zdravotním postižením a přitom fungují na volném trhu?
Je skvělé, že tady existují subjekty jako je Filipa, které cíleně pracují s konkrétními lidmi s konkrétním postižením, které v momentě, kdy má zaměstnanec nějaký zdravotní trabl nebo rodinné problémy, tak se mu dokáže přizpůsobit. Není to megalomanský subjekt, ve kterém jednotliví zaměstnanci jsou jako mravenečci o kterých se neví, co za nimi je, z jakého prostředí jsou. Jsem ráda, že takové subjekty jako Filipa tady fungují, protože to jsou přesně ti, kteří nám pomáhají bořit to klišé, že v určitých oborech podnikání nelze najít lidi s postižením. V oboru automobilového průmyslu, ve kterém se Filipa významně profiluje, pravidelně od jednotlivých zaměstnavatelů slýchám - ale vždyť by k nám nikdo nešel pracovat, u nás jsou přísné normy. Ale ono to jde. A Filipa je toho příkladem.

 

FB3_Srdcervaci_kampan 2016.jpg

Srdcerváči jsou fundraisingovým a osvětovým projektem NFOZP, který veřejnosti ukazuje, že zdravotně postižení chtějí a mohou pracovat.