Ať už si pod provozem v logistické a výrobní společnosti člověk představí leccos, rozhodně ho může překvapit skutečnost, že v takovém, na první pohled fyzicky náročném odvětví pracuje velká část hendikepovaných osob. Společnost filipa má zaměstnávání hendikepovaných hluboko zakořeněné ve své dna. Jejím velkým cílem je mezi lidmi rozšířit povědomí o nutné sociální odpovědnosti, přestože se často potýkají s byrokratickými komplikacemi.
Vcházíme do velkého logistického areálu společnosti Filipa v Brodcích u Prahy, kde mezi 180 pracovníky působí téměř čtyři desítky lidí s hendikepem. Společnost Filipa je známá zaměstnáváním osob se zdravotním postižením (OZP) již od svých počátků, které sahají až k roku 1998.
„Když jsem do Filipy v roce 2015 vstupoval, byla to malá firma. Dnes v ní pracuje více než 1100 lidí, z toho 700 osob se zdravotním postižením, a zabývá se širokou škálou činností. Kromě samotného logistického servisu jsou to montáže, balení, třídění, kontrola kvality, výroba komplikovaných kabelových svazků, výroba zdravotnického materiálu, umíme ale také vybudovat celé výrobní a logistické zázemí pro klienta na míru,“ říká majitel společnosti Leoš Vrbata, který stojí u obrovské prosklené stěny, z níž spolu pozorujeme firemní provoz.
„Už tenkrát jsem měl takový pocit, že i lidé z oboru vnímají logistiku jako přepravu zboží z bodu A do bodu B nebo jako pronájem skladu, kde budou vyskladňovat a naskladňovat zboží. Logistika je ale samozřejmě mnohem komplikovanější řetězec činností. Chtěl jsem vybudovat firmu, která bude schopna klientům nabídnout co nejširší možnou škálu služeb,“ dodává Vrbata. Ještě než s majitelem Filipy sejdeme dolů mezi zaměstnance, abychom chod firmy viděli zcela zblízka, usedáme v zasedací místnosti u kávy.
Proč se Vrbata pustil do zaměstnávání hendikepovaných a jak ho v tom podporuje stát?
Hned na první pohled je z Vrbatova výrazu zřejmé, že se jedná o téma, jež firmou silně rezonuje a které rozhodně nebude takzvaně černobílé. Leoš Vrbata se do zaměstnávání hendikepovaných pustil z několika důvodů. „Na trhu je velké množství lidí, které firmy odmítají zaměstnat, protože nechtějí investovat svou energii do vytváření speciálních podmínek pro osoby se zdravotním postižením. Tak se zrodil koncept propojit svět logistiky se světem chráněného trhu práce,“ vysvětluje. Za ty roky už má společnost velké zkušenosti a podle Vrbaty ví, jak vhodně začlenit OZP do jednotlivých provozů a jaké podmínky vytvořit, aby ve firmě byli zaměstnanci spokojeni a kolektiv fungoval jako celek. „Samozřejmě ale ne všichni naši hendikepovaní zaměstnanci pracují v logistice, vytváříme i smysluplná pracovní místa v přímo k tomu určených provozech,“ upřesňuje.
Složitější je to ale z hlediska byrokracie, která je samozřejmě nezbytná. Toho si je Vrbata vědom, nicméně upozorňuje na problematiku nejasně nastavené metodiky pro jednotlivé úřady práce. „V praxi proto dochází k tomu, že si jednotlivé úřady práce vykládají zákon o podpoře osob se zdravotním postižením každý trochu jinak a občas dochází ke změnám pravidel i zpětně,“ tvrdí Vrbata. „Myslím si však, že si tyto problémy ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) uvědomuje, a věřím, že v rámci novelizace dojde k nápravám některých současných problémů.“ Podpory od státu se však Filipě dostává, což Vrbata rozhodně nepopírá, ba naopak to považuje za jakýsi znak vyspělé společnosti. „Tím, že stát takové firmy podporuje, vytváří zároveň podmínky pro ty nejzranitelnější, aby měli možnost vykonávat smysluplnou činnost a také, což je mnohdy ještě důležitější, aby mohli být v kolektivu lidí, se kterými si rozumějí a kde se cítí dobře,“ zdůrazňuje.
Současná podpora od státu
Podpora zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, je podle aktuálních dat ministerstva práce následující: „Příspěvkem jsou nahrazovány skutečně vynaložené prostředky na mzdy nebo platy v měsíční výši 75 procent skutečně vynaložených prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance v pracovním poměru, který je OZP, včetně pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění (náklady na mzdu nebo plat),“ uvádí MPSV. Maximální měsíční částka činí 15 700 korun na zaměstnance, který má přiznán první až třetí stupeň invalidity, a pět tisíc korun měsíčně na zaměstnance, který je osobou zdravotně znevýhodněnou (OZZ). Zaměstnavateli také náleží paušální částka jeden tisíc korun měsíčně na každou OZP v pracovním poměru.
Že se státu podpora tohoto druhu vyplatí, dokládá Vrbata jasnými daty. „Například v našem případě platí, že za každou obdrženou korunu od státu odvedeme do státního rozpočtu dvě koruny na daních a odvodech. Navíc ti lidé nejsou na úřadech práce, platí spotřební daně, DPH a tak dále,“ vysvětluje Vrbata s tím, že důležitý aspekt této pomoci tkví mimo jiné i v tom, že jedinci, kteří se cítí být vyloučeni ze společnosti, končí nejčastěji ve zdravotním systému, a pro OZP to platí o to víc. Je namístě připomenout, že Česko má už tradici v pomoci hendikepovaným. Například Pražská invalidovna z první poloviny 18. století, která nabízela ubytování válečným invalidům, patří k nejstarším na světě. Vrbata zmiňuje i Hořice, kde v listopadu minulého roku Filipa otevřela nový výrobní a logistický areál. V Hořicích zároveň vznikla druhá nejstarší invalidovna v této zemi hned po té pražské.
Vcházíme s Leošem Vrbatou přímo do místa dění, tedy mezi zaměstnance do obrovského logistického areálu. Na první pohled by snad nikdo neuhodl, že se nachází ve firmě, jež zaměstnává velký počet hendikepovaných osob. Procházíme areálem a s jemně trapným pocitem vyhledáváme ty, kteří by se mezi OZP řadili. Avšak nedaří se. Majitel společnosti nás dlouho nenechává tápat a rovnou prozrazuje označení pracovních stolů, u nichž se hendikepovaní nachází. Každé takové místo je vyznačeno obrázkem s přeškrtnutým uchem, což znamená, že se mezi OZP vyskytuje i početná skupina neslyšících. Když kolem nich vidíme hustý provoz, těžká břemena, rychle jezdící vysokozdvižné vozíky, nešlo se nezeptat na bezpečnost OZP v takové firmě. „Každý provoz má pochopitelně svého vedoucího, který vhodně rozděluje činnosti, zaměstnance patřičně zaškolí a v provozu se normálně pohybuje, takže v případě jakéhokoli problému je k dispozici. Kromě fyzické bezpečnosti hodně dbáme na psychickou pohodu všech zaměstnanců, která je obzvláště v případě OZP stěžejní,“ upozorňuje Vrbata.
Když kolem hendikepovaných procházíme, je vidět, jak jsou do své práce zapáleni, komunikují mezi sebou přátelsky a především striktně dodržují bezpečnostní pravidla. Na zemi jsou vyznačené cesty, po kterých se lze pohybovat pěšky, aby právě nedošlo k úrazu především u neslyšících. U výroby předních blatníků do automobilů potkáváme dva zaměstnance, kteří nám s nadšením popisují, co u konkrétního stroje dělají. „Tady vidíte přední blatník od Kodiaqu, ale máme tady i BMW,“ říká jeden z pracujících a vysvětluje, jak stroj pracuje a jak se poté jednotlivé díly balí, aby se nepoškrábaly. Přicházíme ke stolu, kde zrovna zaměstnané dámy odhalily vadný kus. Marně se snažíme zmíněnou vadu, konkrétně škrábanec na laku, najít. „Je to mnohdy oříšek, ale musíme velmi důkladně kontrolovat celé autodíly i z vnitřní strany, která není nikdy vidět. Když kdekoli narazíme na sebemenší škrábanec, díl se musí označit, zablokovat a zavolat kvalitáře,“ popisuje standardní postup jedna ze zaměstnankyň.
Společnost Filipa má jako jedna z mála českých firem svého firemního ombudsmana, který objíždí provozy, komunikuje se zaměstnanci, věnuje se jim a aktivně řeší případné problémy. „Musím říct, že ombudsman se nám velmi osvědčil. Už jen samotné vědomí zaměstnanců, že mají koho s důvěrou oslovit, má pozitivní efekt,“ je přesvědčen Vrbata.
Významní firemní partneři, vize a cíle do budoucna
Filipa má několik významných partnerů. Oborově je však pro firmu stěžejní automotiv. Patří mezi ně Škoda Auto, Magna, Rehau a další. „Díky rozsahu činností, které dnes poskytujeme, máme velmi pestré složení klientů. To je ostatně něco, o co se v posledních letech snažíme. Více diverzifikovat portfolio našich klientů a rozsah činností,“ dodává Vrbata. Společnost má do budoucna několik plánů. Každým rokem hodlá rozšiřovat své regionální zastoupení, aby zákazníkům v regionech mohla poskytovat co nejlepší službu a aby vytvořila nová pracovní místa s přidanou hodnotou pro osoby se zdravotním postižením. „Důležité je pro nás také dokončit digitalizaci procesů, zejména našich provozů pro osoby se zdravotním postižením, a dále pokračovat v mapování možností efektivního využívání AI,“ zmiňuje Vrbata. „Naším velkým cílem je přispět ke zvýšení povědomí široké veřejnosti i podnikatelského prostředí o nutnosti sociální odpovědnosti,“ dodává.
