Ve velkém logistickém areálu v Brodcích nedaleko Mladé Boleslavi zaměstnává společnost Filipa zhruba 180 pracovníků, z toho 45 tvoří lidé s postižením. Nejčastěji jde o neslyšící zaměstnance, což je podle slov majitele společnosti Leoše Vrbaty v českých podmínkách výjimečné. Pracoviště, kde tito pracovníci kompletují a kontrolují náhradní díly do automobilů, lze na první pohled poznat pouze díky speciálnímu symbolu, který na přítomnost neslyšících pracovníků zejména kvůli bezpečnosti upozorňuje.
„Takový provoz klade nároky nejen na samotné řízení, ale také na vytváření firemní kultury založené na toleranci a vzájemné ohleduplnosti. Prostředí je tady ale standardní jako kdekoliv jinde,“ říká Vrbata. „Vždy jsme se soustředili na lidi s fyzickým handicapem, abychom byli schopni fungovat v komerční sféře. V Česku existují chráněné dílny, kde lidé s handicapem vyrábějí třeba svíčky nebo balí čaje, které pak na různých trzích nabízejí. Je to cesta spíš doprošování, my jedeme komerční byznys, kde lidé nejsou odkázáni na soucit druhých, kteří si jejich produkty koupí. Náš model je výhodný pro naše klienty, zaměstnance i stát,“ dodává podnikatel.
Za posledních deset let vybudoval z Filipy logistickou a výrobní společnost s 23 provozy po Česku, konsolidovaným obratem skupiny kolem 1,2 miliardy korun, která zaměstnává více než tisícovku lidí. Přibližně 820 z nich tvoří lidé se zdravotním postižením. Filipa tak v Česku patří k největším zaměstnavatelům lidí s handicapem.
Šéf firmy pro HN popisuje, čím je zaměstnávání těchto lidí specifické, jak stát zaměstnavatele podporuje, nebo vysvětluje, proč se letos rozhodl zachránit restauraci Štěpánka, která v mladoboleslavské Klinice Dr. Pírka, patřící do skupiny Penta Hospitals, zaměstnává 20 osob se zdravotním postižením.
Klienty hledáme i mimo automotive
Mezi hlavní zákazníky Filipy patří přední výrobce autodílů Magna nebo německá společnost Freudenberg, vyrábějící mopy a další úklidové prostředky pod značkou Vileda. „S podnikem Rehau pak spolupracujeme na výrobě nárazníků pro elektromobily Škoda Auto,“ doplňuje Vrbata.
Firmu převzal Vrbata před deseti lety. „Tehdy to byla regionální chráněná dílna s 260 pracovníky s handicapem a měla v Česku tři provozy,“ vzpomíná Vrbata. K růstu do současných rozměrů pomohla firmě podle Vrbaty „zlatá éra“ automobilového průmyslu, která skončila až nástupem covidu v roce 2020. „My jsme tehdy na té vlně jeli, meziročně jsme na tržbách přidávali zhruba 100 milionů korun. Je otázka, jestli se taková doba ještě někdy vrátí,“ říká osmačtyřicetiletý podnikatel.
Aktuálnímu útlumu v automotive se podnik snaží přizpůsobit – například tím, že více vyhledává klienty z jiných oborů. Příkladem může být předloňské otevření nového logistického areálu v Hořicích, kde pracovníci balí a kompletují úklidové prostředky pro zmíněnou společnost Freudenberg. Závod na Jičínsku navštívil loni v prosinci prezident Petr Pavel.
V logistickém parku v Brodcích pracují neslyšící lidé, jinde jde třeba o lidi po úrazu, zaměstnance, kteří prodělali rakovinu nebo jsou například silní diabetici. „Ti lidé mají zkrácené úvazky, snažíme se jim navíc flexibilně posouvat pracovní dobu, aby jim to co nejvíc vyhovovalo. Provozovna se musí nastavit z pohledu bezpečnosti práce, například neslyšící mají svoje sektory, kde pracují, a ostatní pracovníci o nich musí vědět,“ uvádí Vrbata.
Záchrana restaurace
Dosud se Filipa soustředila na zaměstnávání lidí s fyzickým handicapem. „Tím, že pracujeme klasicky komerčně, tak potřebujeme lidi, kteří budou práci zvládat mentálně i fyzicky. Jsou jasně dané termíny a práce se musí udělat, bez jejich výkonu by od nás klienti odešli,“ vysvětluje Vrbata.
Letos ale poprvé zaměstnal také osoby s mentálním postižením. Konkrétně jde o dvacítku pracovníků mladoboleslavské restaurace Štěpánka. Kvůli změnám v podpoře pro zaměstnavatele handicapovaných se na konci loňského roku rozhodl její tehdejší provozovatel restauraci zavřít. „My jsme se o tom loni v listopadu dozvěděli a našli jsme způsob, jak chod restaurace udržet. Tyto lidi s mentálním handicapem jsme vytáhli zpět z úřadů práce. Jako velký zaměstnavatel jsme byli schopni to utáhnout, menší firmy by to ekonomicky nezvládly,“ říká Vrbata.
Restauraci převzala Filipa letos v lednu. Prostory podniku mohou využít lidé čekající na vyšetření, zároveň Filipa místo nabízí k pořádání firemních školení, obchodních schůzek či na různé další eventy.
Ministerstvo práce změnou zákona reagovalo na rostoucí počet firem, které na chráněném pracovním trhu působí, a tím pádem i na rostoucí objem peněz, který stát na jejich podporu vyplácí. „Chtěli to omezit, ale vzali to dost nešťastným způsobem. Růst čerpání je dán i růstem průměrné mzdy v ekonomice, ze které se podpora počítá, roste i počet lidí s handicapem. Takže je dobře, že roste i počet zaměstnavatelů, kteří jim dají práci, jinak by zůstali na bedrech státu,“ tvrdí Vrbata s tím, že náklady státu na jednoho nezaměstnaného se pohybují kolem půl milionu korun ročně. Za každou korunu podpory podle něj Filipa do státního rozpočtu odvede dvě koruny na daních a odvodech.
Odkaz na původní článek zde.
